Současnost obce

Základní informace o obci Vacenovice

Ve Vacenovicích žije asi 2200 obyvatel, obec má asi 800 čísel popisných. Obec se nachází mezi Kyjovem a Hodonínem. Kolem obce jsou rozsáhlé smíšené lesy, pole, louky a vinohrady. Národopisně patří obec ke kyjovskému Dolňácku. Dodnes se u nás dodržuje velké množství tradic, zvyků a obřadů, krásných písní a tanců. Ve Vacenovicích působí několik lidových umělců a řemeslníků (řezbář, kovář, malérečky kraslic, vyšívačky a šičky slováckých krojů), jejichž výrobky jsou známé po celém kraji. 

V současné době působí v obci tyto hudební soubory: DH Vacenovjáci, DH Vacenovští muzikanti, Mužský sbor z Vacenovic, ženský pěvecký sbor Marijánky, chrámový sbor sv. Cecilie, Národopisná společnost (Mužský sbor od lip, Omladina, Oskoruška, Cimbálová muzika Hantál), rockové skupiny Na všechny 4 a The Cellars. Ke sportovnímu vyžití slouží sportovní stadion se dvěma fotbalovými hřišti a krytou tribunou a také nově zbudovaný hasičský areál, ve kterém se koná spousta sportovních i kulturních akcí. 

Pro maminky s dětmi bylo založeno občanské sdružení Klubíčko, které vyvíjí bohatou činnost.

Mezi pravidelné společensko-kulturní akce patří plesy, setkávání pěveckých sborů,  pouť, letní kino, vinobraní, krojované hody, vánoční koncerty aj. 

Vacenovice jsou členy Mikroregionu Nový Dvůr a Dobrovolného svazku obcí Kelčany, Milotice, Skoronice, Vacenovice, Vlkoš.

Cesta k nám

Jan Skácel

Je to tak snadné najít cestu k nám… Okolo potoka, po kterém pírko plave, přes zídku přelézt, nadejít humny, na mostku postát, nad hučícím splavem slovíčka hledat pro pěnu. Zase je zahodit a jít, jít.  Na cestu uříznout si hůl, spočítat hvězdy, v lese zabloudit, tmu jako plnou fůru sena před sebou tlačit a místo náprav uslyšet ze sna zpívat ptáky. Je to tak snadné najít cestu k nám….

Podrobný popis obce

Podíváme-li se na leteckou mapu Vacenovic, vidíme košatý strom s kořeny na dolním konci u zásob podzemní vody.  Tato vyvěrala samotokem u cesty k Dlouhým loukám, pak ji sevřelo potrubí a odvádělo do vodojemu v místním JZD. Byly navrtány další studny, které by prý mohly napájet místní vodovod až po školu.  Voda to byla „kojenecká“ bez jakýchkoliv minerálů, prý celé podzemní spojené jezero. Bohužel voda byla otravována splašky z chemikálií na polích a vybudováním centrálního vodovodu pozbyla pro zásobování občanů významu. Jen dolňáci ještě tu a tam si pro vodu jedou, prý se jí dá ředit napálená slivovice. U kmene stromu vyrostly budovy bývalého JZD,  které se postupem času měnily na provozovnu a kanceláře  Anticora Josefa Bábíka, který vyrábí potravinářské stroje a montuje je i po světě.

Sběrný dvůr Vacenovice

Ze strany k Okorálům byl Obcí Vacenovice vybudován Sběrný dvůr, který přispívá k řešení problematiky sběru, dočasného uložení, zpětného odběru a dalšího využití odpadů včetně zneškodnění nebezpečných odpadů.  Místní tady mají možnost do kontejnerů na separovaný odpad uložit asi dvacet druhů odpadů. Ten předpokládá, že se na sběrném dvoře bude ročně manipulovat s více než devíti sty tunami odpadů, z toho asi pěti tunami toho nebezpečného. Po celý rok mohou Vacenovičtí vozit do dvora pneumatiky, stavební suť, trávu, listí, dřevo, železný šrot, barevné kovy, sklo, papír,  plasty a nebezpečné odpady, jako jsou barvy, ředidla či postřiky. Novinkou na sběrném dvoře je pro Vacenovické i zpětný odběr. Ten se týká elektroodpadů, olejů, baterií či zářivek, které lidé nevrátili bezplatně prodejcům. A na konci této uličky je pila p. Bábíčka, který převzal to „pilařství“ po svém pradědečkovi.

Za těmito budovami zůstala budova bývalé „slepičárny“, kterou si místní myslivci–polaři upravili na „ Myslivnu“, s možností schůzování ale i kulturních akcí, zábav na zpevněném plácku s lavičkami a stoly za myslivnou.

Když postupujeme výše,  můžeme  vzpomenout na „petříkovo údolí“ z několika domky, které zmizely pří výstavbě silnice Vracov–Vacenovice. A zmizely také staré, většinou zemědělské  usedlosti  kolem silnice. Teď jsou z obou stran „kmene našeho stromu“ pěkné domky, téměř všechny zrekonstruované, či nově postavené. Míjíme provozovnu stavební firmy Duostav K+B, ještě se pokloníme u sochy Nejsvětější Trojice, k níž pravidelně směřuje i „božítělový“ původ,  cedule nás upozorní na vícefunkční budovu č. p. 36 se školní jídelnou, provozovnou kadeřnictví, ve dvoře s garážemi pro obecní dopravní prostředky, ale také zde můžeme před Vánocemi zakoupit vánoční stromečky, které obec ve svých lesích pěstuje a pak prodává.

A už se blížíme k návsi – která leckomu, kromě větví  stromu,  může připomínat i otevřenou dlaň ruky, jejíž palec ukazuje ke kostelu, hřbitovu a také sklepní uličce Žlébky. Zmizely 150 let staré lípy, jen některé zůstaly, očesané až na kost.  Náves vlastně zůstává základem dědiny:  škola, obecní úřad, hospoda U Letochů, Kavárna OÁZA s lékárnou, bytový dům Esmeralda, za ním hřiště, zastávky autobusů, křížek, vysoká budova mlýna, který byl přeměněn na rodinný dům, v němž přes léto dostanete zmrzlinu,  prodejna  květin,  „dřevák“ z prodejnou papírnictví a drogerie. Malíček představuje ulice Jezerka s potravinovým obchodem Hruška, která se rozdvojí a levá část by vás přivedla až k středisku koní pana Dobrovského a hájence, pravá část začíná poštou, zdravotním střediskem a na jejím konci,  v Dřínovci  novým stavebním obvodem s bytovými domy i rodinnými vilkami. Prsteníček – to je Špitálka a ta začíná sochou Panny Marie, za ní nový obchod Večerka, pak ve starém domě č. p. 120 MUZEUM, o něž se stará folklórní sdružení OMLADINA. Dále poskytují POŽÁRNÍ SLUŽBY v provozovně domu č. p. 130. 

Na prostředníčku najdeme ulici Rúdnickou  s další provozovnou kadeřnictví,  obchodem Jednoty,  autoservisem,  provozovnou IZOLACE Profík, prodejnou vodo, topo, plyn Novák a také stavební firmou ISOLEX Řihák. Na pravé straně je pekárna i s prodejnou pečiva a potravin.   Naproti přes silnici každý zná areál Mateřské školy. Bylo provedeno zateplení  všech  budov a také dostaly krásný barevný háv – každá budova jinou barvu, které spolu ladí.  Za tímto školským zařízením s vývařovnou, která slouží i  seniorům a ostatním občanům, kteří si jídlo odnášejí, je ještě pořád jezírko  Húštík, které čeká na svou úpravu. Tady se ulice rozvětvují a jedna z nich nás přivede k další hospodě  „Větřák“ na  stejnojmenném kopečku.  Odsud se můžeme vydat do Stanoviska , kde se rozkládá  6 ha sportovní areál se 2 hřišti, tribunami, skladovacími plochami, ale také s kabinami, víceúčelovou budovou s pohostinstvím a společenskou místností.  Ve Stanovisku je také rybníček nebeský, tzv. „bahňák“ a za ním hasičský areál, kde se odehrávají líté boje o prvenství v hasičských soutěžích, ale kde se lidé také baví při koncertech i různých diskotékách. V této odpočinkové zóně je třeba připomenout hospodu „Březíčko“. Dříve  zde bývaly i oslavy, svatby a také různé zábavné činnosti, nyní je to restaurace a  hlavně pěkný kousek  lesa  pro relaxaci a odpočinek.  Na něj navazuje zrekonstruovaná lesní cesta k Rúdníku. Konec obce u této trati tvoří soubor nových rodinných domků, postavených i s infrastrukturou v letech 2005–2007. 

Rúdník

Po asi 2 km cesty pěšky, na kole, kolečkových bruslích, s kočárkem, na koloběžce či jinak se dostaneme na Rúdník.  Byla to osada s převážně zemědělskou činností, bývaly tu stáje JZD, mlýn, dnes slouží opět převážně relaxaci, cykloturistice. Stojí tu stodola, ve které se pořádají folklorní slavnosti, nově postavená Boží muka se soškou Panny Marie, kterou vyřezal místní  občan p. Setínský a vymalovala pí. Dobromila Řiháková. V jedné ohradě ovečky,  za branou budovy a stáje s koňmi. Zde je také podáváno v turistickém období občerstvení uvnitř bufetu i u venkovních stolů.

Zastavují se tu kolaři i turisté, občerství tělo i duši pohledem na koníky i pěknou přírodu. Ještě kousek dál směrem na Bzenec mají myslivnu  „lesáci“,  a dále pokračují cyklostezky k cílům Žilkův dub, Klimentůj kříž a také Nedbalka s kapličkou Panny Marie. Dostanete se touto lesní stezkou až k Vátým pískům, Moravě, do bzenecké Dúbravy, ale to už není naše dědina. Vraťme se do středu, na náves a vlastně po prstě ukazováčku Ratíškovickou ulicí přijdeme ke kapli Sv. Jana Sarkandera s  Boží mukou (nejstarší církevní památka na našem území), která byla po výkupu pozemků pod ní opravena, zbudovány opěrné zdi a ošetřeny i lípy kolem ní stojící. Stojíme na křižovatce, vlevo se kolem  hospody U Zubra a  provozovny cukrárny (která mimochodem peče úžasné svatební koláčky i zákusky a v létě si zde smlsnete i na zmrzlině) dostanete opět k areálu  mateřské školy. Když se dáte vpravo,  kolem  stolárny p. Kratochvíla a plynové stanice, pojedete nebo půjdete pro nové cyklostezce až do viničné trati Vinohrádky. Dostanete se i ke sklepům ve Žlébkách. Po okresní silnici na Ratíškovice ještě můžete  uložit  kovový šrot  ve sběrně Šmelc p. Fišmana.

Stromy a ráz obce

Jak se ta naše dědina změnila, všechno výstavné, moderní, obklopené vysekávanými trávníky, keři, květinami! Ale kde jsou ovocné stromy, co lemovaly všechny ulice i uličky, jablíčka, hrušky, trnky a třešně.  Už je jich velmi málo v ulicích. Přiznávám, že nějakou tu třešni si můžeš utrhnout ze stromu „na hrobech“ u Žlébků, nebo k Vinohrádkám. A také přiznávám, že hodně Vacenovických vysazuje nové sady švestkové, meruňkové, a ve svých zahrádkách i broskve či angrešty. Stále však vzpomínám, jak za mého mládí jsme po cestě ze školy pojídali jablka, hrušky, třešně, vylezli na morušový strom, trhali z něj listí, kterým jsme o prázdninách krmili larvy bource morušového,  a ty potom škola  zakuklené prodávala. A my si pochutnávali na černých moruších, které nám celé pusy zmalovaly tmavomodře. Mám na dvoře jednu hlavu rezistentních hroznů a jejich chuť i vůně mně vrací vzpomínky na ty morušové hody.  Taky další stromy se vracejí, třeba olivovník, který uměl rozvonět letní noc až omamně. Vidím je vysázené u hřiště i na „paloučku“. Vím, že i oskoruše hrušky se vysazují i špendlíky a jiné tradiční stromky.  

Krásná je naše obec a dobří jsou i lidé v ní. Pohostinnost a sousedská snášenlivost je dobrým  člověčím rysem Vacenovjáků. Život v naší dědině se líbí starým, kteří zde dožívají v kruhu svých rodin i mladým,  kteří si u nás stavějí rodinné domky a zapojují se do veřejného života. A skoro každý si ten svůj zájem u nás může najít.